pondělí 18. března 2013

Březen, za kamna vlezem.


A zůstaneme tam nejspíš až do dubna, aneb když bohové pořádně zaúřadují, i Ekyelka zůstane v kožešinách s chřipečkou, či co to je za bestiju.
Je to tak, dlouho odkládaný odpočinek vyústil v regulérní marodku, protože i když vlastním silné tělo, není nezničitelné. On ten kolotoč práce v práci, práce doma, práce na textech, práce na špercích, práce v práci... se jednou polámat musel. 

Výhodou tohoto mrzutého stavu je dostatek času na lumpárny čtení té haldy knih, co máme v bytě k dispozici. Vedle prvních čtyř knih Legendy o Drizztovi od R.A.Salvatoreho jsem zvládla další část Atlasu mraků, Kryokomby, New Weird, Kopřivův Holomráz a pár dalších titulů jsem konečně dočetla, ať už v papírové nebo elektronické podobě. Ono totiž dobrý týden nešlo dělat nic jiného, tedy kromě spánku. Antibiotika nejsou zrovna to nejlepší, co se dá do těla nacpat - i když to má tělu pomoct.
Teď už se z nemoci i antibiotik pomalu vyhrabávám (opravdu; když mě potkáte v těchto dnech, už se nevyděsíte při pohledu na můj horní ret, připomínající ještě před týdnem cosi mimozemského a dvakrát trefeného) a v přestávkách mezi odpočinkem a spánkem dokonce zase šiju. Blíží se totiž konec měsíce a s ním spojený konec soutěžního kola našeho klubu - a je vhodné, aby se i Dračí sedma zase pro jednou zúčastnila. Takže si hraju s odstíny a tvary a materiálem, opět jsem o vlas unikla probodnutí prstu (na noze - neptejte se mě, jak to dělám, že si jsem schopna probodnout nohu jehlou, sama nad tím žasnu) a občas lkám, jak málo mám materiálu. Ono ho sice zase tak málo není, ale slyšeli jste už o sysel-syndromu? I jako majitelka Preciosy byl lkala, že mám málo materiálu pro tvorbu, to mi věřte.
Cože? Vy byste rádi fotky zamýšleného šperčíku? Opravdu? No, máte prozatím smůlu. Nejen, že soutěžní kousek ještě stále není hotový, protože je to dost náročná práce (především časově), ale také mám ráda dobré fotky - a při momentálním podmračeném počasí rozhodně fotit nebudu. Stejně už zbývá jen našít nějakých... no dobře, ještě je na tom hromada práce. Ale do konce měsíce se to stihne. Doufám.
Mno a druhá fronta vypadá nějak obdobně. Písmenka přibývají, i když ne tak rychle, jak bych si nejen já přála. Nápady se množí jak velikonoční králíci, když mají dlouhou chvíli. Objevilo se několik nových charakterů, z nichž jde strach už od pohledu (a když se dozvíte jejich jména, no nevím, nevím, kde se ve mně ta krutost bere). A v rámci zachování vypravěčských linií jsem zahodila docela dost znaků, až mně samotné srdce krvácelo. Ovšem vesele se ploužíme dál, do května daleko.
Takže asi tak.

2 komentáře:

  1. Hm, na mě zatím leze jenom rýma, ale taky jsem tenhle týden nějaká přejetá. I já jsem si ráno četla v posteli, ale ne tolik, jak bych chtěla ségra. Kdo by si pomyslel, že ze mě jednou bude mámit Pána prstenů? Držím s nemocí i tvořením palce, ať je toho prvního co nejmíň a toho druhého co nejvíc :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky. Zatím to vypadá stále nemoc jedna, Ekyelka nula. I když už mě zase chytají roupy vypadnout do práce.

      Vymazat