středa 10. dubna 2013

Nádech a plaveme dál

Konečně je to tady. Velká část mojí pozornosti se pozastavuje nad otázkou, kam se sakra poděly všechny ty měsíce od začátku roku, ovšem můj netrpělivý střípek zvědavé chimérky vesele poskakuje po pracovně od samého rána. Jsou tu výsledky Dračího řádu 2012, a až na obvyklé zmatky kolem průběžného sčítání a postupného vyhlašování výsledků, které se navíc ještě měnily (mimo jiné i kvůli třem povídkám, vyloučeným kvůli porušení pravidel), můžeme být spokojeny.
Tedy, spokojeny... to nejsme asi nikdy. Euforie je příliš subtilní stvoření, aby v chiméřím hnízdě přežila déle jak pár desítek minut, ale řekněme, že mohu být spokojená. Udržela jsem se v první desítce, dokonce jsem si o něco málo polepšila (a to prosím i při zneužití stěží poloviny povolených znaků! Možná se kratší povídky skutečně jednou naučím psát.). Za první pěticí zaostávám už jen jedno až dvě místa - s Rivkou jsme shodně skončily těsně pod dělicí čárou. Pokud se udrží nastolený trend umístit prvních deset nejlepších prací do sborníku, budu mít další tiskem publikovanou povídku. To už je slušný důvod k udržení aspoň mírné radosti, ne?
A tak mne napadá: o výsledky jsem se začala zajímat jen díky tomu, že se o ně zajímali ostatní autoři, s nimiž jsem ve virtuálním kontaktu. Bez nich bych na nějaké vyhlašování dávno zapomněla - text se odeslal a hotovo, jedeme dál. Jsou tady další soutěže, o pozornost jejichž porotců se míníme ucházet, jsou tady i jiné texty, které si naopak vyžadují naše plné soustředění. Práce na teoretických článcích si také žádá svoje, o redakční práci a firmě nemluvě. Zkrátka - nebýt kamarádů, ani nevím, že k nějakému vyhlášení už došlo.
Tenhle postoj nádech a zase plaveme dál je asi to nejlepší, co se u mne jako u autora mohlo vyvinout. Je to sice pěkné, že se něco povedlo, ale - co dál? Takže sklap a vesele zabíráme s bublinama u nosu, hladinu někde nad hlavou. Však až se budeme muset nadechnout, rozhlédneme se, jestli jen nešlapeme vodu.

Žádné komentáře:

Okomentovat