Červnové běsnění

Měsíc v háji a Hvozd zarostlý, že se jedna až bojí do něj vkročit, co na ni odkud vyskočí. Aneb Sedmero má opět tolik práce, že ani nestíhá psát reporty.
Červen, to byl měsíc vody, horka, jahod a překvapení. Ne, já osobně jsem letos zatím nesmočila v žádné louži ani palec (během dešťů je elegantně obcházím nebo letmo přeskakuji), ale všichni víme, jaký aquapark si vyšší bytosti zařídily v Čechách, ke smůle zbytku obyvatel. Možná štěstím v neštěstí byla následující horka, která aspoň částečně vysušila podmáčenou půdu, stěny, sklepy. Není nic horšího, než když potřebujete vysušovat a vlhkost vzduchu je tak vysoká, že nezabírají ani všechna ta technická udělátka.
Vlna veder měla za následek ještě pár dalších pozitivních věcí. Ekyelka si konečně uvědomila, že je léto tady - a vytáhla ze skříně klobouk. Žádný slamák na pláž, ale elegantní klobouk, vhodný na procházky do města, na dostihy (když se řádně ozdobí, však to znáte) nebo na odpolední koktejl párty. Ve výsledku se sice nekonala procházka, honila se maximálně tak písmenka a chyby po papíře, ale koktejl, ten byl - a skvělý.

Já vím, mnohým z vás neukazuji nic nového, protože stejnou fotku jsem nahrála i na své oficiální stránky Triumvirátu, jenže kdybyste sdíleli mou nechuť k přivrácené straně objektivu... A nějakou fotku občas ukázat musím, aby si někteří čtenáři nemysleli, že jsem jen stínovým výmyslem zbývajících dvou třetin Triumvirátu, tedy Sikara a Cirrat. Virtualita zkrátka občas svádí k tomu, že skutečné živé bytosti vnímáme jen jako shluk znaků na monitoru a naopak veskrze vymyšlené entity bereme za své blízké přátele. (Mimochodem, je to jeden z pravidelně zpracovávaných motivů v povídkách, tahle otázka lidství a reality.)
Co se ještě stalo v červnu? Díky svému zapojení do Postcrossingu (viz nepřehlédnutelná ikona vpravo nahoře) jsem překročila třicítku přijatých i odeslaných pohledů. Nejsem tak pilný korespondent jako Cirrat, která tuším počítá své úlovky už na stovky (nebo brzy bude), ale beru to tak, že když pohled dorazí na místo a je zaregistrovaný do systému Postcrossingu, je to malé vítězství. Pohlednice často putují desítky dnů - v rámci pevniny občas déle, než do zámoří.
Co považuji za ještě milejší stránku postcrossingu, občas se stane, že s některými odesilateli nebo adresáty navážu užší kontakt. Už nějakou dobu si dopisuji s Elenou z Běloruska - česky, protože zvládá náš jazyk i latinku přímo nádherně - a nově i s dívčinou z Litvy. O čem si píšeme? Knihy, psaní, naše koníčky, co se namane. Anglicky, pochopitelně. Elena je totiž svým způsobem komunikační unikát.
Ale zpět k přehledu červnových překvapení: plavali jsme, sušili jsme - a Sedmero navíc samou nervozitou málem překouslo tužku. Vlastně... Ne, to není dostatečné vyjádření zmatku, který ve Hvozdu zavládl. To máte tak: obvykle se spoléhám se slepou důvěrou na magickou sílu poštovních obálek a podacích lístků - jenže co když se zásilka ztratí a není k nalezení? Překvapení, obavy a zneklidnění se překlopily do tiché rezignace ve chvíli, kdy jsem nad ztracenou šancí mávla rukou. Život je přeci o něčem jiném, důležitějším.
Tahle situace mi ale znovu připomněla, jak rozličné postoje lidé zaujímají k situacím, které se jim dějí. Slyšela jsem hned z několika stran, že to beru s až obdivuhodným klidem, jenže co jsem taky měla dělat? Stalo se a bylo vyřízeno. Hotovo. Nikdo nepřišel o život, dobrou pověst ani čest, jedeme dál. Vztek nepomůže, tak proč plýtvat energií?
Myslím, že to je znak určitého dospívání.
Naopak přímo dětinskou radost jsem měla v okamžiku, kdy mi v mailové schránce přistál dopis ze Zoner Pressu. Ano, opět se jeden drobný sen stal zcela reálnou skutečností. Tento pátek večer se při oficiálním vyhlašování vítězů Dračího řádu 2012 bude křtít i sborník jejich textů, k nimž byly jako bonus přidány dvě povídky: jedna od Martina Stručovského, druhá moje. Teď už to mohu napsat přímo, protože než se sem do Hvozdu někdo podívá, pátek i slavnostní večer mine a vše bude zcela oficiální.
A víte co? Ostružinka si může třeba sr*t čučoriedky. (cituji Cirrat - já bych to nevystihla lépe)
Zkrátka červen byl stejně bohatý na události, jako kterýkoliv jiný měsíc, jen se nashromáždily ty, které stojí za to zaznamenat.