Zprávy, které někoho možná trochu rozhodí

Hvozd si většinou žije svým tajným životem, který je skrytý občas i mému zraku - pohybují se tady tvorové tajemnější než legendární chiméry a bestie, občas tu vyroste něco naprosto neočekávaného... Však to sami znáte. Také ozvěny dění se objevují ve zcela nečekaných souvislostech a na místech, kde bych je očekávala nejméně, ale svým způsobem je to zábava, tohle vynořování souvislostí.

O tom jsem ale psát nechtěla. Momentálně tvořím a píšu a drápu a datlím, takže trpím přemírou písmenek. Ve výsledku jsem se dokopala i ke krátké zprávě sem. Něco ve stylu "stále žijeme, stále bojujeme, pošlete další nepřátele!" nebo tak nějak.

On to totiž tak trochu boj je, práce posledních asi čtrnácti dnů. Sikar si libuje, jak ho nakopávám do dalšího psaní a tvoření vůbec, ovšem tahle symbióza je dvoucestná. Ještě jsem ani nedopsala hrubý text pro projekt Kniha a už jsem měla v makovici luxusní námět na mločí novelu. Řeknete si: proč ne, aspoň netrpí autorským blokem a nedostatkem inspirace, jenže kdo to má neustále zpracovávat? Poznámky k novele zapisuji na jakýkoliv kus papíru, co mám zrovna po ruce, protože se mi pravidelně stává, že ty nejlepší věty a úryvky textu vymýšlím za pochodu v práci. Domů to tahám v diáři a pokaždé nezapomenu poděkovat své prozřetelnosti, že jsem si koupila dražší verzi s magnetickou chlopní (není to sice originál Paperblanks, ale je i tak luxusní).

Co je na tom tak iritujícího? Třeba fakt, že ani ne o tři dny později se o slovo přihlásil další text, tentokrát opět na popud páně Sikara. A ano, také má tendenci tlačit se do popředí mé pozornosti, protože přeci nebude čekat na své napsání způsobně ve frontě! Navíc když se v něm mohou projevit veškeré zlé a zákeřné stránky Sedmera!

Ještě je toho ale málo, protože se přidal další nápad, stejně živný a zajímavý, stejně uhozený a svým způsobem sakra dobrý, pokud se mi podaří zpracovat k mé plné spokojenosti. Sikar včera výskal, že tohle se mu líbí, pro mne to znamenalo spánek plný snů a úryvků textu, protože podvědomí si třídí, poznamenává, kombinuje a vytváří podklady pro psaní nezávisle na tom, zda jsem při vědomí či nikoliv.

Není se tedy co divit, že si poslední dobou připadám jak v mateřské školce, kde mne z různých stran tahají za sukně různé příběhy a dožadují se mé plné pozornosti. Jedinou výhodou tohoto stavu je, že ano, prozatím otevřu jeden textový soubor a přesně vím, co se v něm odehrává, co chci napsat, kam jsem se prozatím dostala a jakou má mít příběh atmosféru. Takové vícerozměrné šachy, či spíše už Xaothl, abych se trochu přidržela svého universa.

Jelikož ale nejen poznámky se mi povalují po stole i v hlavě, rokajl se také hlásí o slovo. Když se tedy nesnažím nikoho zabít, zneuctit, začarovat nebo oženit (ano, až takhle krutá občas bývám), oháním se jehlou, rozsypávám si rokajl do koberce a páchám šperky. U toho samozřejmě přemýšlím ne nad nesmrtelností chrousta, ale nad svými plány ohledně nového kostýmu, nad výslednou podobou koruny, masky, šatů i bojové verze (ono bojovat se sice moc nebude, na to už jsem líná, ale generálové si přeci taky navlékají brnění, i když se většinou nezapojují do přímých bojů, no ni?). Vše roztahané v kalendáři na celý rok, abychom se náhodou nezačaly nudit - a taky z toho prostého důvodu, že den má jen 24 hodin.

A proč tohle vlastně všechno vyjmenovávám? Abyste se mohli těšit na nové texty, nové fotky a na spokojenou Ekyelku, až tohle všechno spáchám a dám si aspoň týden pauzu. Tedy pokud mne do té doby nenapadne zase něco geniálního, případně se nevrátím k rozepsanému románu. Když se k němu vrátil už i Sikar, možná je na čase zase s textem trochu pohnout a stvořit další kapitolu. Dar života, dar smrti se konec konců celkem líbil, když skončil v Kočasu 2010, takže proč nespáchat zase malý exkurz do Baraquiaru, že.

Ještě uvidíme. A pokud vám zbývají nějaké hodiny navíc, víte, kde mne najdete.