Možná jste si toho všimli a možná ne - od dnešního večera přibyl odkaz na Postcrossing. Ano, Cirrat se svou neustále se rozrůstající sbírkou pohledů z celého světa mne dostatečně navnadila, takže jsem se k té pelikánovité šílenosti přidala taky. Momentálně je můj pohled někde mezi naší vlastí a Finskem (a jsem zvědavá, kdy dorazí na místo určení).
Snail mail, který páchám už pár měsíců - razítko na Cirratině prvním pohledu říká 11.6.2012 - se hýbe s různou intenzitou, závislou nejen na rychlosti našich poštovních pelikánů, holubů a kormoránů. Zjistila jsem, že pohledy mají nevýhodu příliš malého prostoru pro větší rozepisování se, zatímco dopisy jaksi bobtnají v mé péči až gargantuovsky. Jedinou omluvou budiž fakt, že adresáti pak mají aspoň chvíli co číst. Třeba takový Kaunaz Isa by mohl dostat i konec povídky, pokud mi tedy pošle zpět aspoň naskenovaný začátek - já si to už nepamatuji, text vznikal samovolně během psaní dalších věcí.
A pokud toužíte také po pelikánovi s pečetí chiméry (tedy pokud ten pečetní prsten v tom chaosu na stole najdu), není nic jednoduššího, než se mi ozvat. Stačí málo, poslat mail s vaší adresou. A kam poslat? Inu, jak se jmenuji, víte. Kde se rozkládá Hvozd a pod čí září stromy i ostatní vegetace bují, taky. Takže dva a dva... Však vy si poradíte. A pokud ne, konkurenční sociálsíť to jistí.
Další zprávy z hlubin Hvozdu už tak poutavé nejsou, i když jak pro koho. Domů dorazilo dlouho očekávané číslo Interkomu i s kompletními výsledky CKČ 2012 a tak mohlo moje srdíčko zaplesat - přestože mikropovídky neumím psát, dostala se SLU do první třicítky. Co na tom, že bylo celkem přihlášených 42 textů? V těchto otázkách mám dávno jasno: dokud to je první třicítka, je to dobré. Zvlášť pokud píšete text primárně s ideou potěšit čtenáře, ne vyhrát.
Firemní profil na Fleru - Dračí sedma - dnes dostal malou vzpruhu v podobě několika nových náušnic. Ono doma se mi srocuje šperků mnohem více, jenže kde brát čas a světlo na focení, když den má jen 25 hodin? Nehledě na nutnost pro každý šperk vystavit objednací kartu, která má své náležitosti, to taky sežere nějaký ten čas a pozornost - a ani háčkovat se u toho nedá, protože nejsem pavouk a mám jen dvě ruce. I když se to tak občas nezdá.
Když už jsme u toho háčkování: zbláznila jsem se. Tedy ne tím způsobem, co vyžaduje novou kazajku a láskyplnou péči fešných a svalnatých ošetřovatelů (protože ženskou bych asi v zápalu nadšení dostat se pryč přerazila vejpůl), ale tak trochu to šílenství je. Přehoz na postel. Ne sice na manželskou postel, ani na nic extra velkého, jako má můj dvoumetrový spolubydlící, ale ono stačí i běžné jednolůžko. Už teď mám zpracovaného půl kila příze a zdaleka nekončím, protože bych si tím mohla přikrýt maximálně tak polštář. No, možná polštář a kus matrace.
Cože? Fotky? Budeme všichni doufat, že zítra se zopakuje dnešní téměř jasná obloha a skvělé světlo pro focení v interiéru, ano? Protože jinak se obávám částečného embarga na veškerou fotodokumentaci. A ne, mobilem za večerního osvětlení to skutečně fotit nemíním, na to se mám příliš ráda.
Závěrem už zbývá jen poznamenat: ano, stále pokračujeme v psaní knihy. Rejpu se v jedné kapitole, která mohla být hotová už minulý měsíc, kdyby nás nenavštívila madam Leonora, souběžně se páchají korektury a drobné úpravy na pár dalších textech.
Listopad je za dveřmi. Stále přemýšlím, jestli se budu letos účastnit NaNoWriMa. Ono se to jeví zpočátku jako šílenost, nadatlovat během měsíce 50 000 slov, jenže když píšete v angličtině, dá se to zvládnout celkem dobře. Dá se to zvládnout i v češtině (já to dokázala), ovšem výsledek pak můžete rovnou hodit do šuplíku pro další zpracovávání. A navíc je listopad i ve znamení posledního přebrušování textů pro Čapka, takže cítíte to dilema? Ještě uvidíme, nakolik se vyhecujeme.
Blíží se i Vánoce. Stále tiše doufám, že pod stromečkem najdu i sbírku soutěžních textů z Dračího řádu. Dobře si pamatuji ten fajn pocit, otevřít oficiálně vydanou knihu a najít v ní vlastní text, takže zopakovat si to, to bude lepší než čokoládová zmrzlina. Mnohem lepší. A Sikare, ani mi nepřipomínej, kde všude máš nastrkané texty ty! Zase tak moc být vidět nemusím.
Však ono i na ten hardback jednou dojde.
Žádné komentáře:
Okomentovat