V minulém článku jsem slíbila pokračování dolování vzpomínek, snímků a dalších historek z útrob své hlavy a externích disků. Ani to moc dlouho netrvalo (ano, skutečně se mi velice nechce psát soutěžní práce), než jsem narazila na další snímky. Týkají se přímo období 4.-8.5.2007, z něhož jsou snímky v předcházejícím článku (kromě posledního). Mohu je totiž doplnit o další kompromitující fotografie miláčků i mne.
A protože jsem zlá zlá Ekyelka, rovnou vytáhnu Narwenku aka Katku:
Mírný chaos v jídelně přičtěte dennímu pobytu v této místnosti. Jelikož se kuchyně srdcem každého dobrého domu, a protože na Razové funguje kuchyňka oddělená od jídelny jen úzkým pultíkem, jehož roh je vidět dole na snímku, je jasné, že vyziglená jídelna tam nikdy nehrozí (kromě příjezdu a odjezdu, ale to se nepočítá).
Šílený taneček, který s Katkou předvádíme, tehdy probíhal buď v tempu bubnů nebo něčeho podobného. Když byla banda venku na dřevě nebo u kulečníku, většinou jsem rozhodovala já, co hrálo z repráčků. Dokud jsem se nevrátila především díky Fuxovi a Fallenovi k metalu (ale o tom jindy).
Abych jen netlachala, další snímek je ryze exhibiční. Totéž místo a čas, venku na sluníčku. Doufám (!!!) se se mi od té doby zlepšilo držení těla. Momentálně to však posoudit nemohu, protože se od jistých dob velice nerada fotím a radši jsem já ten trapič, oslepující své nebohé oběti bleskem.Ano, existuje mnohem více snímků z Razové toho pětidenní. Některé jsou značně nekvalitní zpracováním - přeci jen čtyři roky vývoje mobilních jsou hodně znát - nicméně tuším, že Jaryn skrývá v útrobách svého PC především jednu přímo luxusní fotografii opět mé osoby. Přemýšlím, že si ji stáhnu, vyčistím a vyvěsím nejen na hranice Hvozdu jako varování, co se také může stát malým něžným zvířátkům a bytostem, které si nedají pozor.
Při pročesávání starého blogu, z nějž se postupně Hvozd přesazuje sem, narážím především na poznámky o každodenní práci. Také o momentkách z tréninků a z odpolední trávených u Vipera doma. Jo, to bývaly časy. Páchaly se všemožné nepřístojnosti, hromadně se šilo, pracovalo i debatovalo, občas jen lenošilo. A jak procházím zápisky, minimálně já za to lenošení byla ráda (ty stížnosti na bolavé packy a záda se totiž pravidelně opakují).
Příště se pokusím dodat fotky z BPA. Vzhledem k tomu, že jsem fotila starým Zenitem, budu muset vyhrabat papírový archiv a hledat v něm. Pak skenovat, upravovat a dále si hrát. No, však uvidíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat