S brouzdáním ve starých blogových zápiscích jsem přišla na jednu věc: "své" šermíře, celou tu veselou bandu šílených ozbrojenců a sličných dam (Melouna mezi ně nepočítám, a to ani se slečnou Troppau) znám od února 2007. Přesně tak, pouhé čtyři roky a to ještě ne celé. Přesto mi během měsíců dali víc než celá skvadra bývalých spolužáků, s nimiž jsem trávila celé dny.
A protože jsem dneska z nejrůznějších důvodů tak trochu naměkko, rozhodla jsem se vyšťárat pár starých fotografií.
Tuším, že druhá nebo třetí Razová. Pozdní páteční noc, už jen několik statečných u stolu (a na stole víno, medovina, pivo, zkrátka pro každého něco) a Meloun ukazuje, jak se ve vzduchu obracejí palačinky. Místo placky těsta používá utěrku, kterou ho vzápětí kdosi přetáhl po zadnici.
S touto chatou se pojí i některé nesmrtelné hlášky, především ale "od teď s námi bude ježeček bydlet!"
Ježečka jsme udělali z Jelenovy husté hřívy - tehdy ji ještě měl, protože se k vojákům teprve chystal (a možná ani on sám ještě neměl tušení, kde že to skončí) - pomocí mikáda. Věřte, že na samotnou hru už pak nebyla nálada.
Místo ní jsme večer/noc zakončili Macháčkem. Inu, bujará noc. Zábavná a zcela bez následků, co se týče skla. Jiné večery a noci tak bezstřepové nebyly, ale o tom jindy.
Áááááá! Sobotní odpoledne. Jelikož se chaty zpočátku pořádaly především na podzim, počasí už nebývalo tak velkolepé jako v létě. Přesto tohle je jedna z těch teplejších sobot, kdy se vyrazilo na "dvoreček" a konaly různé nepřístojnosti. Lukostřelba, šerm, v létě plavání v bazénu a házení opalujících se slečen do vody proti jejich vůli, občas jen polehávání na skvěle vyhřátých zídkách - a občas práce. O té ale vím jen z doslechu, protože já se věnovala v té samé době hrncům, troubě a prostírání.
Vůbec ono označení "chata" je trochu zavádějící. Jak sami můžete vidět za Fuxem a Viperem na prvním snímku, celý objekt má bytelnou zeď a pořádná vrata, zastřešenou stodolu i úložiště dřeva. Stodola pak plynule navazuje na obytnou budovu, která je už vidět na snímku vpravo: v levé části jsou dveře do společenské místnosti, velké okno vpravo od dveří náleží přípravně, malá okna už záchodku a kuchyni nad sporákem. Obytná budova se pak táhne až vpravo ven z fotografie, neboť kuchyň je volně spojená s jídelnou, následuje chodba pro objímání asi dvaceti šermířů, obývák. Klasický německý statek z 19.století je zkrátka požehnáním pro konání jakýchkoliv akci.
Vyjmenovat všechny šermíře by mi trvalo dlouho a navíc bych určitě na někoho zapomněla. Každého z nich si ponesu v paměti do hodně pokročilého věku (nebo pokud se mi do hlavy nenastěhuje ten Němec), nicméně dva z těch tvorů mi jsou svým způsobem bližší než jiní. Mám je hezky pohromadě na jedné fotce, roztomiloušké a pěkně nevinné, dokud ještě nevinní byli (tedy... ještě jsme se navzájem tolik nezkazili).
Nehledě na to, že další fotky a doličné předměty budu muset teprve vyhrabat ze zálohovaných DVD. Takže zase někdy jindy.
Žádné komentáře:
Okomentovat