čtvrtek 15. března 2012

To mě hryzni do frňáku!

Pár posledních dní (a možná až týdnů) se s pravidelností aprílového počasí nese v duchu větších či menších WTF záseků. Od drobných radostí okamžiku typu "Jo! Ten odstavec je napsaný, jupí!", po nichž další den následovalo nevěřícné "Kam se ten odstavec poděl?!" až k třeba vyloženě konsternovaným stavům do nichž mne s takovou radostí uvádí Sikar.
Konečně jsem totiž třeba zjistila, co že to ten kluk chlupatá má s močením do vína. Poučení pro příště: dávat si pořádný pozor na to, co vypouštím z klávesnice. V opačném případě totiž zůstávají stopy, které se dají zálohovat a v budoucnu zneužít proti mně. I když s úspěšným vyvoláním záchvatu smíchu, to zase ano.
Aby toho nebylo málo, vrátila se mi stará závislost na kávových zrnech v čokoládě. Ano, už mi nestačí lopat tenhle tekutý sex po velkých hrncích - opět jsem ve stádiu, kdy žvýkám kafe a náramně si to užívám. Pak se není co divit, že v práci působím jako radioaktivní veverka (a jak to píšu, dostala jsem právě chuť na jedno tekuté), když něco takového pravidelně chroupu na svačinu. Ovšem je pravda, že se šéf stará, aby zásoby v regálu nedošly, to zase jo.
Z dění na pískovišti pro mne vyplynul další poznatek: už jsem na tyhle půtky asi vážně příliš živá. Drápat poznámky na sklo, komunikovat s ostatními a vyjadřovat se svobodně ke všemu, co mne zajímá - tahle mámivá svoboda je úžasná a skvělá, ale pouze virtuální. Na to spousta bytostí zapomíná především v okamžiku, kdy si začnou trhat* občanky kvůli jednomu článku. Část těch žabomyších válek průběžně sleduji a neskonale se jimi bavím, protože je mi jasná jedna drobnost: málokdo má takové ořechy, aby stejně arogantně vystupoval i v reálu a byl schopen své názory, na pískovišti vykřikované s plamenným mečem v tlapce, obhájit klasickou argumentací a bez plačtivého hlasu typu "vy mě nemáte rádi".
Toho se týká i odcházení, jehož první náznaky se taky daly vysledovat. Asi málo zaléváte svoje kytičky, tvoři. Hvozd si vesele bují mimo moji pozornost a šíří se do směrů, o nichž jsem byla přesvědčená, že se tam nedostane ani výhonek toho mého pralesa. No a vida - ouška zatížená dráčky pak slyší, že by to chtělo třeba další recepty (já vím, ten cibulový koláč!). To mě hryzni do frňáku, ono se sem chodí na procházku! Číst! Ještě si tady někdo uspořádá piknik a moje pověst kousavého stvoření vezme za své...
V dalším punktu, pracovně nazvaném "knihy", by se dalo shrnout hned několik věcí: další dvě knihy úspěšně přeneseny do hnízda (ty nejdůležitější z posledních dvou let), po dnešním citrónkovém výletě naplánovaná výzvědná expedice do temných hlubin šerosvěta, úspěšně počtvrté přelouskaná kapitola O symbolu (ještě zažívám, nerušit!) a nápad na další zábavnou povídku poctivě zaznamenán. Hraní mahjongu má očividně stimulující vliv na ty mrchy Múzy, protože mne v posledních třech týdnech přímo zaplavují nápady. Ne záblesky, ne inspirací, ale téměř hotovými texty. Kdybych uměla takhle rychle psát, je ze mne chrlič. Gargantuovský a řádně pitoreskní.
Klasický WTF zásek nastal v úterý ráno už cestou do práce - MHD je očividně spolek veselých chlapíků, protože se autobus zasekl na zastávce, zatímco trolejbus si vesele drandil napřed... Poučení pro příště: domlouvat se s kolegy, kterým že číslem to vlastně jedeme.
Ovšem aby toho nebylo málo, od šéfky jsem se jen tak mezi řečí dozvěděla, že "jak pojedu do té Prahy na školení"... He? WTF na druhou? Jaké školení? Jaká Praha?! Šéfčina reakce "Já myslela, že o tom dávno víte." mne totálně omyla, aby to vzápětí dorazila informací, že mám být v Praze o den dřív, protože školení začíná už ráno a ne, netýká se přímo mojí práce, ale protože občas zaskakuji na Informacích, týká se přímo toho. Moje nadšení tehdy dosáhlo vrcholu - jako bych neměla své práce dost, teď ještě abych drandila po republice kvůli školením pro záskok. Jsem zvědavá, jestli totéž školení absolvují všichni, kdo jsou vedení jako náhradníci a možní zaskakovači včetně všech ředitelových zástupců a samozřejmě jeho samotného. Plus mínus to dělá patnáct lidí...
Zkrátka je veselo v tomhle světě. Každý den se něco děje, každý večer (když nejsem na pivu, případně v kině   u Tea a Tinne, nebo nepáchám jiné nepřístojnosti mimo hnízdo) drbeme se Sikarem nebo Cirrat psaní, jeden druhého i dění kolem nás. Možná by to chtělo zanechávat častější stopy i tady, ale řekněte - nezevšednělo by vám to tu pak?
Pro mne je to taky malá oslava, psaní tohohle občasníku.





*já vím, že občanky se už dávno nedají roztrhnout, pokud nemáte sílu jako Goliáš nebo Atlas, ale berte to i bez uvozovek jako s uvozovkami. Nebo snad jen kvůli drobným kosmetickým úpravám začneme používat obrat "zlámejte si občanky a dejte pokoj"?

1 komentář:

  1. Školení o záskocích může být zajímavé.
    Zajímavé je, že mimopražští se jezdí školit do Prahy a pražáci mimo.
    Než trhati občanku, je lépe páliti členskou legitimaci.

    OdpovědětVymazat