neděle 7. září 2014

Jak jsem dostala chuť na palačinky

Znáte to - čas od času vás popadne Chuť a nechce se pustit. Šmejdíte po bytě, procházíte se mezi regály, skrz něž jindy proletíte druhou světelnou, ale stále nenacházíte, co by vás uspokojilo. Jazyk vám špitá, mozek se točí kolem nejrůznějších laskomin a zároveň je všechny šmahem odmítá jako tohletakyneníono...
Mne tohle potkalo shodou okolností ve chvíli, kdy jsem se vypořádávala s malou žlučníkovou atakou. Což o to, dokud nebylo tělo v pořádku, nefungovaly ani chutě, natož hlad, ale jakmile jsem se vyblízala z nejhoršího, nastalo peklo. Lidi, mně se o palačinkách dokonce i zdálo! Tedy šlo jen o okrajový moment v rámci mechanismů, kdy si moje podvědomí vyřizovalo účty s jedním nepoddajným kusem povídky, na které právě pracuji, ale i tak. Celá staletí jsem neměla sen o jídle!
Jakmile se tedy tělo zvetilo (šlo opravdu o malou, byť nepříjemnou ataku, na kterou stačí půst a pár febicholů), posbírala jsem nostalgické vzpomínky z dětství, kdy jsme asistovali mamce v kuchyni, a šlo se na věc. Mouka do mléka nebo mléko do mouky? To je fuk, výsledkem bude stejně těsto na amolety. Nebo na palačinky? Z domova jsem zvyklá, že amoleta je ultratenká placička těsta, která se báječně stočí do ruličky a nacpe (občas celá) do pusy, kdežto palačinka je nadýchaná, hrubší, často také menší věc, která se vrství s ovocem na sebe a řádně zasněžená šlehačkou se poté sťape příborem nebo aspoň vidličkou.
Těsto, které vzniklo, bylo nadýchané, protože jsem sypala mouku do mléka a hrudek se zbavovala šlehací metličkou. Šlo to jedna radost. Těsto také bylo někde mezi palačinkovým a amoletovým, protože jsem prostě sypala a lila ingredience přiměřeně. Největší problém ovšem klasicky nebyl v surovinách, ale v prostředcích.
Samozřejmě, že velcí kuchaři vaří na plynu. Okamžitá regulace přístupu ohně a tepla je neocenitelná, takže já coby tvor odchovaný a naučený na plynovém sporáku mám dodnes se svými elektrickými plotýnkami uzavřené moratorium o vzájemném neútočení - což neznamená, že by mne nepřítel občas nepřekvapil. A tentokrát zaútočil zvlášť zákeřně, protože vzal útokem mé oblíbené pánvičky.
Jsou dvě. Jedna no-name, ze stálého vybavení bytu, na které se skvěle dělá zelenina, omelety, míchanice, dokonce i masové nudličky a fazole. Druhá, moje bojová pánvička, kterou jsem získala spolu se zbytkem sady ultratěžkého nádobí značky Bismarck coby součást své svatební výbavy, je - jak napovídá už její označení - malá tak akorát do ruky a těžká stejně tak. Dvojité (nebo trojité?) dno ji předurčuje k dlouhému nahřívání a stejně dlouhému vypouštění tepla, takže ji používám na steaky, které po osmahnutí dodusím pod pokličkou, aby byly šťavnaté a plné chuti.
Nuže, dvě pánve, elektrický sporák a ke všemu odhodlaná Ekyelka s hrncem palačinkového těsta. Původně favorizovaná lehká kavalerie dopadla prachbídně, ve spojení se sporákem zklamala na celé čáře. Těsto mělo tendence na okrajích hnědnout ještě v době, kdy střed amolet (tedy palačinek, ty ultratenké potvory zkusím jindy) teprve chytal jemně zlatavou barvu.
Oproti tomu těžká artilérie prokázala nebývalé schopnosti sypat jeden nádherně nadýchaný bochánek za druhým. Rovnoměrné opečení, žádné extrémní nároky na tuk (jedna lžíce a ani ne plná), nižší spotřeba energie díky dvoj-trojitému dnu. Značka ideál to sice není, protože nemá až tak vhodně tvarovaný okraj pro nadhazování a také jsem se pokaždé bála, že si u toho vykloubím zápěstí (a pravačkou jsem to ani neriskovala, protože je to bojová pánvička a pravačku mám od jisté doby nejistou v zápěstí), ale pokud se někdy budu chtít zásobit horou palačinek i mimo Hnízdo, tahle holka musí se mnou. I když je po čertech těžká.
No a samotné palačinky? Skvělé, samozřejmě. S domácí marmeládou mojí a maminčiny provenience přímo skvělé. Až seženu ta kruhová udělátka na pánev (kruhové formičky s držákem, které se položí na pánev a těsto či vajíčko se lije dovnitř), budou i naprosto úžasné americké palačinky se sirupem nebo borůvkovou omáčkou.

4 komentáře:

  1. U nás je palačinka to, co popisuješ, a amoleta jen z vajíček.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jenže výrobek "jen z vajíček" je O-meleta. Aspoň pro zbytek světa.

      Vymazat
  2. U nás doma se kromě marmelády používá i šlehaný tvaroh a posypává se skořicovým cukrem... Hmm, borůvková omáčka? To zní fakt dobře. Asi vznesu požadavek na palačinky, díky tomuhle návodu mne honí teď mlsná :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. MWAHAHAHAHAHA!

      Ráda kazím lidi, když se při tom dá mlsat, nebo používat pánvička. ;)

      Vymazat