středa 17. září 2014

Výlet za hranice Hvozdu

Někteří víte, že tuhle Hvozd není jediným mým útočištěm. Co se nevejde pod hlavičku Občasníku nebo Pamlsků, či spíše co se týká primárně psaní nebo Dračí sedmy, to je schované v Hnízdě. Texty? S největší pravděpodobností najdete ty starší na saspi a novější v tištěných sbírkách (jinak nevydávám nic, jsem lemra pomalá).
Jsou však stránky - ať už blogové či webové - kam se ráda vracím. A jelikož jsem potvora, nenechám si je sama pro sebe, neboť koření musí proudit.


Prvním takovým věčným a vděčným zdrojem primárně receptů velmi mlsného jazyka je Cirratin blog, resp. jeho část U mlsné huby. Ne, že bych sama neměla dost příležitostí, kde co ochutnat a vyzkoušet, dvě krabice nejrůznějších kuchařek plus můj příruční zápisník (při posledním vážení měl téměř kilo poctivé stránkové váhy) také nejsou právě vyčerpatelným zdrojem inspirace. Řekněme však, že některé recepty není třeba hledat či upravovat - s Cirrat míváme velmi podobné chutě (a sdílíme i některé alergie), takže U mlsné huby můžete považovat za prověřený a doporučený zdroj pamlsků nejrozličnějšího charakteru.

Pokud očekáváte, že v dalším bodu vás nasměruji na notoricky známé kuchyňské blogy a stránky předních kuchařů - jste vedle. Popravdě občas jsem líná listovat kuchařkami (protože to je práce na dvě hodiny a čtyři poslintané ubrousky), takže jen zadám název hledaného receptu a vyberu si z nabídky tu, která se dá nejsnáze přizpůsobit mým chutím (ovšem byli byste na omylu, pokud by šlo vždy a pouze o tu nejsnáze připravitelnou variantu - právě naopak takhle podezřele jednoduchým receptům se spíš vyhýbám).

Nicméně jeden žhavý a sladký a perfektní tip pro vás mám: Mlsní jazykové! Nejen, že všechny zveřejněné recepty jsou prozkoušené a ověřené praxí. Narwen znám, některé její výtvory jsem sama ochutnala - a navíc ty fotky! Olizuji se pokaždé, když na ty stránky zavítám. Osobně jsem prozatím vyzkoušela pouze její měkké čokoládové cookies a přiznávám, recept už je přepsaný v mém osobním kuchyňském zápisníku, abych měla právě cookies kdykoliv při ruce i bez počítače, mobilu a přístupu na síť.

Nač jsem náhodou narazila při prolézání nejrůznějších sdílených stránek a odkazů na FB, byla Kuchařka ze Svatojáku. Dvakrát neholduji všem těm vegan-, veget-, frut- a podobným hnutím, nicméně Eva Francová, která za touto stránkou stojí, má hromadu receptů i pro nás, obyčejné "všežravce". Případně některé recepty se při pověstném chlupu zkušeností dají upravit z "vegan" podoby do té "všežravecké".
Prozatím jsem na zkoušku uvařila podle Eviných receptů pórkovou polévku s hrachovými vločkami, indonéské brambory, polévku z bobů a ostrou zeleninu s rýží - a nemohu si stěžovat. Stejně jako u prvních dvou blogů ani tady jsem nepropadala svému obvyklému záchvatu inovativnosti. Recepty jsou psány jednoduše, srozumitelně i pro méně zkušené kuchaře - a občas ta čistě zelená strava také nezaškodí, když chcete trochu ulevit žlučníku či játrům.
Eva navíc už vydala i knížku, která se nese ve stejném duchu jako její blog. Netvrdím přímo kupte si to, nicméně snad vám bude stačit, že sama o objednávce u Martinusáků uvažuji.

Kam si chodím prozatím hlavně pročítat recepty? Přeci k Lucii! Chez Lucie je - asi, opravdu to jinak nesleduji - jeden z těch známějších blogů, ale spíš než pro recepty se chodím pročítat si recepty, které jsou napsané s lehkostí a bezprostřední radostí, a také se inspirovat, když už nevím, co vařit. Většinou si totiž chvíli čtu - a pak jdu uvařit své oblíbené fazole se slaninou. Zní to podivně, ale kdy jindy dostanete chuť na své oblíbené jídlo (a nepřejíte se ho), než při pročítání nejrůznějších laskomin? U Lucky navíc oceňuji, že neopomíná uvádět i jména kuchařů, od nichž přebírá recepty (či jen třeba částečné recepty, třeba na korpus) - máte tak "mnoho v jednom", protože si můžete vyhledávat přes jména další stránky, recepty a laskominy.

A když už fakt nevím, co bych, otevřu svůj zápisník. Máminy recepty, které jsem si poctivě opsala - protože rodinná kuchařka se z ruky nedává ani nejoblíbenější dceři - mají vždycky své kouzlo. Ale o tom jindy.

Žádné komentáře:

Okomentovat