Značně opelichaný albatros je zpět!

Trvalo to déle, než jsem se kdy odvážila hádat, ale jsem zpět. Po všech letech, odskocích a vskutku dlouhém mlčení jsem se vrátila zpět sem, do svého značně zarostlého a napůl opuštěného Hvozdu*.

Když nepočítám kuchařské recepty, které si sem ukládám čistě z praktických důvodů (i na cestách chci mít přístup aspoň k části své kuchařky), poslední zápisy týkající se aspoň částečně i života jsou z roku 2014. Následující roky se totiž čas od času něco objevilo na teď už zrušeném (a archivovaném, co kdyby se to někdy hodilo) osobním blogu pod hlavičkou Triumvirátu, později i přímo na mém FB profilu - především coby PV° příspěvky.
Jenže jsou jisté myšlenky a stavy, které nelze vtěsnat do výklenku na zdi. Berte to jako malé znovuvzkříšení téhle platformy. Konec konců i já sama jsem si letos prošla něčím podobným.
Nuže, co se událo od posledního občasníku:
- jsem hrdou společnicí nádherné Julls (která právě chrní v hamaku na topení);
- stále ještě jsem nedopsala ani jednu svou knihu
- Triumvirát se rozrostl o Míšu Merglovou a další externí spolupracovníky, protože: pořádáme ve spolupráci s Městskou knihovnou Smíchov pravidelné workshopy pro autory 5x5xTriumvirát, v knihovně na Lužinách zase Triumvirát v knihovně (co tři týdny čtvrteční přednášky na nejrůznější témata), pokračujeme v našich velkých i menších literárních soutěžích (třeba čerstvě vyhlášený Zimní spánek je tentokrát skutečná lahůdka!) a vůbec stále fungujeme a makáme;
- občas spáchám nějaký drobný šperk, ale na nic většího jsem se už nějaký čas nezmohla, protože - nebyl na to čas a potřebný klid. Ve víru každodenního dění...
- když ležíte na nemocniční posteli a nemůžete se moc hýbat kvůli pocuchanému břichu, nejlepší je si číst. Nebo plést. Popravdě návrat k jehlicím mne přivedl částečně i zpátky sem, protože jsem pocítila nutkání o svých pletacích eskapádách psát i víc než jen v komentářích u projektů na Ravelry. Takže se možná časem dočkáte i článků z tohoto ranku;
- čtení: Goodreads Reading Challenge se mi letos podařilo dokončit ještě s předstihem! Padesátka přečtených knih ještě před koncem roku? Luxus! Jedinou tmavou skvrnkou je fakt, že do toho nemohu započítat ty stovky přečtených soutěžních textů - Vidoucí, CKČ (i když jsem nakonec nehodnotila, tak jsem si ty novely dočetla všechny), Prázdninové psaní Triumvirátu. Letos toho bylo docela dost (a třeba CKČ už mám na stole znovu, protože ano, už mám texty z letošního ročníku doma a brzy se do nich pustím).
Co mne ještě čeká:
- návrat do práce po víc než roční nemocenské (a docela se na to už těším);
- pár desítek až stovek soutěžních textů, naštěstí zdaleka ne všechny budu muset komentovat (naštěstí, protože koordinátoři mi většinou zakazují sarkasmus a ironii);
- spousta rokajlu, stuh a přízí, protože stále syslím a syslím a syslím;
- kolovrátek! Tedy zatím stojí v koutě pracovny, protože je potřeba ho odvézt do Poruby nechat zrestaurovat (obrousit oštěpky, vyčistit, promazat, co se má promazat, ošetřit povrchy atd.), ale jsem hrdou majitelkou krásného kolovrátku a tedy syslím i česance (a Jullsiny chlupy);
- pár povídek starých a jedna úplně nová, kterou zatím promýšlím. Až to bude, asi otevřu dobrý sekt, protože si to rozhodně oslavu zaslouží.
Zkrátka a dobře: žiju, kopu a křičím - a rozhodně se nenudím.



*Čím jsem starší a moudřejší, tím silnější pociťuji touhu tenhle blog přejmenovat - však považte: hvozd! Každý pisálek z Horní Dolní má ve svém světě aspoň jeden Hvozd, případně Temný Nejtemnější Hvozd, obývaný pokud možno Nejzlejším Zlounem Ze Všech Zlounů. A přesto jsem to stále neudělala. Proč? Inu, nějaké ty kořeny je třeba zachovat, aby si jedna uvědomila, nejen odkud vyrostla, ale také co příště už rozhodně nedělat. N'est-ce pas?
°Před pár lety proběhla Facebookem řetězovka zvaná Pozitivní výzva: vydržet po celý týden přidávat každý den příspěvek, který by shrnul, co dobrého dotyčného za celý den potkalo. S přáteli jsem si to trochu upravila, několikrát to přerušila a zase se k tomu vrátila: když je dobrý den, napíšu svou porci PV (a číslo se nám postupně zvyšuje), přidám fotku nebo dvě (nebo taky ne) a zkrátka posílám ten dobrý pocit dál. Ono se tím pak i dobře listuje ve Vzpomínkách, protože je to rozhodně příjemnější čtení než pohromy a nadávání na svět ;)