pondělí 17. října 2011

Otázky času a reality

Přemýšlím nad tím už dlouho, předlouho, navíc v různých souvislostech. Naposledy se mne otázka reality a našeho vztahu k ní dotkla v záležitosti pana Bruknera, který (prý) podává na tři redaktory Saspi žalobu pro zcizené texty. Nechci příliš rozvádět podrobnosti - ne snad, protože mám být jedním z oněch žalovaných, ale zkrátka kvůli prostému faktu, že prozatím pan Brukner zůstává u výhrůžek - nicméně jeden detail upoutal a upoutává mou pozornost. Kde bere pan Brukner během svých výhrůžek* tu neuvěřitelnou jistotu, že redaktor saspi je chudobným studentem? Netvrdím, že jsem já nebo ostatní členové nějak závratně bohatí, jen je to svým způsobem úsměvné, brát v potaz fakta, známá před čtyřmi a více lety, a považovat je za stále platící.
Vůbec všichni tihle křiklouni a hlásači jediné pravdy příliš snadno zapomínají na prostý fakt, že virtualita má s realitou podobné pouze své tvůrce. Nedovedu si představit, jak by mi avizovaný pán řekl přímo do očí, že jsem Mussollini v sukních.
Ale nechejme pana Bruknera žít. Je přeci jeho nepopiratelným právem se vyjadřovat, jak chce on. Smutnou realitou dneška je, že všichni perfektně znají svá práva, nikoliv své povinnosti - ať už se to týká povinností, stanovených literárním serverem, nebo těch skutečných, kterými se řídí lidská společnost. On ho ten vztek časem přejde a snad dotyčný začne skutečně přemýšlet.
Což odvádí pozornost od toho, co mne pálilo v posledním týdnu nejvíc, tedy kromě ohavného kašle, kterého jsem se dosud nezbavila ani s nasazením léků. Ano, opět se blíží uzávěrka Ceny Karla Čapka a přes mé dosavadní mírné váhání a vnitřní přesvědčení, že určité rozsahy textu nejsem schopna stvořit - jsem stvořila. Za všechno může především Sikar, ale tentokrát je to spíš ku prospěchu věci. Že mne pak vzápětí zdeptal kvalitou vlastního textu (takže se pochyby o vlastní tvorbě a schopnostech opět vrátily), to už je jiná věc.
Každopádně mám ještě měsíc a chlup na dopsání těch výživnějších částí textu a na korektury. Trochu pozdě, zdá se, jenže čas je veličina, s níž během roku nakládá Sedmero všelijak, jen ne hospodárně. Anebo máme zkrátka všechny tolik různých zájmů a povinností, že je skloubit dohromady téměř nelze.
Další otázka, spadající do kolonky Čas, se týká Žoldnéřů. Ne, že by vzniklo skvostné a perfektní dílo, na to se ani neodvažuji pomyslet, ovšem znát výsledky by bylo fajn. Jak se blíží první listopadové dny, kdy loni touhle dobou znali vítěze a další umístěné, mírně narůstá hladina nervozity. Bude tomu tak v každé soutěži, kde se střetne Ekyelka a Sikar, potažmo Ekyelka, Sikar a Cirrat? Snad abych se rovnou vrhla na dráhu spisovatelky románů a dál si pokračovala svým poklidným, nikam nespěchajícím a na kvalitu dbajícím tempem...
Než se mi Sikar pokusí ukousnout hlavu, rovnou tuhle možnost zasunu zpět do kartotéčního šuplíku se štítkem "možná v budoucnu". Jen ať se kluk jeden chlupatá trápí! Jednou se rozhodl vzít si měřítko, tak může poměřovat. Možná se mu tak podaří nakopnout k rychlejšímu psaní i mne - veškeré dosavadní zkušenosti sice tvrdí opak, ale zázraky se přeci také dějí.



* K přečtení jsou na Saspi, stačí si najet do Fóra, odkaz Kontakt s redaktory, případně vyhledejte dílo V kouscích, kde se v komentářích pan Brukner aka homealone dostatečně projevuje.

2 komentáře:

  1. Eky, s tou kvalitou nepřeháněj. Ty pak zas na oplátku uvádíš do depky mě...

    Na Žoldnéře jsem taky zvědav, protože loňský termín známosti výsledků je vyloženě za dveřmi...

    A vůbec, Pajzl ovládne literárno... takže kousání hlav nebude.

    OdpovědětVymazat
  2. Jen musí Cirrat ještě dopsat tu novelu. A já román. Uff!

    OdpovědětVymazat