Snídaně v trávě

Jak horký led si teď hořím mírně
a loňský den hledám ve věštírně
na dně šálku s čokoládou;
jsem upatlaná marmeládou.
Snídali jsme v trávě.

Jak horký led mě teď ruce zebou
a loňský sen už odplul s tebou
na dně loďky Chárónovy;
nemám sílu říct to slovy.
Smál ses na mne právě.

Jak horký led mi už duše zmírá
a loňský život s ničím splývá
na dně dlaní nespojených...

Snídám sama v trávě.



2.1.2007

Už zase kvetou růže

Už zase kvetou růže.
Zpod chvojí vystrkují hlavičky,
ač zimou ti bělá líc
a v duši zbyly jenom jizvičky.
Už zase kvetou růže.

Už zase kvete vřes.
Zpod chvojí na mne hledíš strnule,
až dávno už nezříš nic,
a není žádné "jako minule".
Už zase kvete vřes.

Jsem tady sama. Dnes...


Ptačí vrch, Opava, 18.12.2006

Gavotta

V lednovém sametu

s hvězdami bez konce

tančíme gavottu

mrtvého milence.

Život je pláč.

Sevřená v korzetu

podobná jezince

pokládá od věků

na oči dvě mince.

Živote plač!

12.12.2006

Zavři oči!

Zavři oči, krásný pane!
Temná tudy kráčí dívka,
mocná ve své tiché hrůze.
Není lásky, není smíchu.
Jeden pohled - pak už nic.

Zavři oči, krásná paní!
Mocný vichr přivál chotě,
strašný manžel strašné panny.
Bez naděje, bez úsměvu.
Jen polibek - on nechce víc.

Zavři oči, ty, jenž vidíš!
Děsu paní, hrůzy vládce
v tanci víru krouží spolu.
Ona sama - a on sám.
Jedna slza, jeden klam.


19.10.2004

Listopadlí

Šepot mrtvých nezrozených

v bílé tváři listopadlých

hřbety stromů přelomené.

Tiché stíny bez těla.

Napsáno 2.11.2004; v noci ze 7. na 8.11.2004 hurikán Kiril přešel skrz Evropu a definitivně změnil tvář Vysokých Tater. 

Varování, exkurz a příprava v jednom

Sice nemám ráda přípravky a paklíky 3v1, protože většinou nesplňují očekávání, nicméně ne všechny porcované kávy se hodí maximálně jako urážka od hostitele, a stejně tak je občas vhodnější nacpat vše do jednoho textu. Vyjde to nastejno a ušetří se místo. Tak.
Nuže: chumel štítků se nám rozrůstá, jak se Hvozd na novém místě zakořeňuje. Prozatím tahám z archivu staré a starší věci, dávno uzavřené texty, některé dokonce publikované i tiskem. Časem přibudou novější prozaické věci, především ty, které se momentálně účastní soutěží, či se k tomu chystají. S poetickými pokusy to je horší, dávno jsem se rozhodla poezii netýrat - ovšem "nikdy" je slovíčko, které se nedá na realitu použít, proto neříkám ani tak, ani onak.
Rozdělení štítků by mělo být jasné - staré věci najdete v archivu, rozdělené do prozaické Taky literatury či poetických Nebásní. Jak se budou tvářit zcela nové texty, to je zatím ve hvězdách. Možná něco napadne sestřičky, možná mne zase inspiruje Sikar (jak ostatně mívá poslední dobou ve velmi dobrém zvyku).
A samozřejmě: texty jsou mým duševním vlastnictvím.