čtvrtek 26. ledna 2012

Žasnu a žasnu

Opět uběhla dostatečně dlouhá doba, abych zatoužila po klidu a stínu Hvozdu - a zanechala tady důkaz své přežívající existence. Tedy pokusím se, ale výraz přežívání nyní plně vystihuje stav Sedmera. Rýma, občas teplota, ještě řidší, o to však ohavněji otravující záchvaty kašle... Už aby byl zítřek odpoledne a já se mohla zahrabat do kožešin. Minimálně dva dny nevystrčím nos, abych se toho všeho zbavila.
Přes veškerou tuhle mizérii se mi i docela dařilo. Ne při psaní textů, tam to od minulého týdne stojí všechno na mrtvém bodě, ale šití, to byla panečku práce! I když: šití. Kdo kdy na mém hrdle viděl břečťanový obojek, pak může zavzdychat kdeže ty časy jsou. Z obojku i samotného listí je jen decentní hrst rokajlu - byl to přeci jen osobní šperk a už mne omrzel. Teď mi tady odpočívá v miskách, připravený na reinkarnaci do něčeho mnohem šílenějšího (jak se znám), i když prozatím spíš tvořím věci pro Dračí sedmu.
Zrovna včera se mi podařilo mobilem vyfotit náušnice, které vznikly do sady k Soumračníku. Na to, jaký jsem cvakálista nejhoršího kalibru, se to ještě dá považovat za vhodnou ilustrativní fotografii šperku, ovšem těch nervů a nepodařených pixelů! Ještě, že už nepoužívám kinofilm.

Rokajl a jablonecká broušenka s AB listrem na filcu. Zdánlivá hračka, ale drobotina se vždy šije hůř než rozsáhlé věci v ploše.
Nad čím občas žasnu (ano, ještě stále), je Sikar, tedy spíš jeho masochistické sklony. Když si se škodolibým úsměvem pročítám jeho občasné zoufalé výkřiky obecnějšího charakteru, ovšem směřované k určitým povídkám (nejmenuje, samozřejmě, to jen jejich autoři se možná poznají), spokojeně si říkám, jak je fajn býti autorem. Aspoň pro jednou - realita publikační fronty na Saspi mne ihned vrátila zpět na zem. Ale ten pocit!
Proto také nevěřícně kroutím hlavou podruhé, když si u Sussanah přečtu seznam porotců. Opět Sikar! New Weird je sice žánr, který je dost náročný pro vlastní definování, rozměření i napsání, takže se mohou očekávat zajímavé texty, ovšem co zákonitě vždycky přijde se zajímavými příběhy? Texty, které vás donutí křičet bolestí. Strachem. Zoufalstvím. A v soutěži se nemůžete zachovat jako zodpovědný redaktor a nepodarek vrátit autorovi. Takže: žasnu.
Dneska jsem přišla na další úžas vzbuzující fakt: Temnoterka převzala patronaci nad Spisovateli. Což o to, středobod tohoto typu potřebuje správce (ne-li přímo vrchního správce), ovšem spolu s úžasem mne napadla i všetečná otázka: a co samotné psaní? Během let, co je trávím v redakci jediného (!) literárního serveru, jsem s bolestí přišla na smutnou pravdu: čas, který věnujete druhým, chybí vašemu vlastnímu psaní. Také energie, nadšení, vášeň, chuť, zkrátka veškerá ta magie, potřebná ke psaní. Vždycky překvapeně potřásám hlavou, když se ke mně dostávají informaci, co všechno ostatní spisovatelé stíhají podnikat třeba v rámci blogové komunity - a páchat i další nepřístojnosti (viď, Sikare?). Už mě obviňovali snad ze všech možných kejklí s časem, ale když se podívám na takové tvory, cítím se jako žabař.
Žasnutí literární jsem si odbyla před dvěma dny. Se Žvejkem (ještě, že sem Kryštof nechodí) jsme si vyměnili Kulhánky - můj Noční klub za jeho Vyhlídku na věčnost. Panstvo, Jirka sice píše stále stejně dobře a čtivě, ale skutečně si nikdo nevšiml té předimenzovanosti? Jako by mu už nestačilo šest základních rozměrů, pasáž likvidace Nočního klubu a Janovy téměř-likvidace nacpal takovými steroidy, až jsem měla pocit, že mi stránky explodují v ruce. Inu, není text, který by chvílemi nenudil aspoň jednoho čtenáře, ale stejně jsem nevěřícně kroutila hlavou.
Těch drobností k žasnutí bylo tenhle měsíc vrchovatě, ovšem vypisovat je všechny, nemá tenhle text konce. Jedna za všechny: jak to udělal?! Aneb ano, I am sherlocked.

6 komentářů:

  1. Tys rozpárala břečťanový náhrdelník?! Vrahu! (No jo, já vím, byl tvůj, ale i tak, fňuk)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byl bojový, dlouhodobě a intenzivně používaný venku (třeba i týden v kuse na krku, v horku, zimě, při spaní, divokém pobíhání a focení, zkrátka pořád), nošený i v práci, takže - ano, je pryč. Bude nový, ještě fantastičtější. Už se na něm i pracuje, protože mi na jiný břečťanový, určený do prodeje, právě došel materiál...

      Vymazat
  2. Eky, páchání... hodnocení téma týdne mám tak jednou za dva měsíce a splácat jednou za dva týdny článek pro AK je práce na jeden večer.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A Dračí řád? Teď další soutěž? Komentování jistě nejen mých povídek (i když betareader jsi vskutku k pohledání, bohové mě pěkně naštvou, když toho necháš)?
      Lidé se diví, kolik toho zvládám. Já se divím, kolik toho zvládáš ty (a nejen ty, když už jsme u toho).

      Vymazat
    2. Vždycky v mezičase...
      Upřímně, dneska jsem zas dostal nabídku na účast v čemsi kdovíčem. zdvořile odmítnu, už by toho bylo moc.

      Vymazat
  3. A ještě nad jednou věcí žasnu a tou jsou texty některých reklam na FB. Jak mohou být válenky elegantní a stylové? Maximálně tak chlupaté a neforemné v každé podobě - tedy když si odmyslím tu růžovou barvu čehosi na něčích nohách. Za to bych dotyčné rovnou používala jako cvičné terče pro střelbu na pohyblivý cíl.
    Zkrátka a dobře: žasnu. Lidé jsou opravdu TAKHLE hloupí?

    OdpovědětVymazat