nevstoupíš - protože podruhé použiješ radši most.
Už je to tak, po spoustě let jsem se letos rozhodla opět se zúčastnit lehkého šílenství zvaného NaNoWriMo alias NAthional NOvel WRIting Month (Mezinárodní měsíc psaní knihy). Cíl je jednoduchý: během listopadu napsat román, novelu, sbírku povídek či jakýkoliv jiný útvar, zkrátka knihu o 50 000 slovech. Zkusit si to, překonat sám sebe a lenoru, odvážit se do nových hlubin a výšin, zkratka sednout na zadek a makat.
Což o to, nějaké zkušenosti už mám z dřívějška - jenže zatímco tehdy jsem ještě studovala a měla spousty volného času na psaní, letos už to tak snadné není. Práce, nějaká ta únava a povinnosti, zkrátka to bude ještě zábava.
A o čem míním tentokrát psát? Ještě včera bylo v plánu pustit se odvážně do novely, na kterou už pár měsíců sbírám podklady a inspiraci. Urban fantasy, nějaké to pitoreskno a spousta sarkastických poznámek, „co když“ odboček do historie a podobné radosti, které často posunou text do nových rovin. Ovšem před pár hodinami mne to prásklo do hlavy, když na mne z knihovny vypadl loňský zápisník. Vždyť mám dostatek materiálu na úplně jinou knihu! Každý by si měl někdy vyzkoušet překročit vlastní hranice, vystoupit z komfortní zóny - tak proč nezkusit psát, já nevím, třeba: příručku k přežití!
Takže tady jsem a uvidíme, jak mi to půjde.
Žádné komentáře:
Okomentovat